Kdo jsem? Co mě baví, posouvá, trápí? 

Tolikrát se pachtíme za pomyslnou dokonalostí, že si nevšimneme třpytu zázračných chvil. Tak ať v příštím roce umíme žasnout a být.

Už jsem psala, že jako každé dítě jsem i já toužila po čtyřnohém kamarádovi. V dětství mi nebyl dopřán. Když mi bylo kolem deseti let, měli příbuzní vlčáka Azora. Bydleli v domku na Zokamyňu pod Čantoryjum, kde se narodila moje maminka. Občas jsme tam zašli navštívit prababičku. A tu sobotu jsme tam šli s taťkou. Nejvíc jsem se těšila...

Letošní Vánoce byly opravdu požehnané. Šestnáct dní volna v kuse. Dostatek na odpočinek, dostatek na vnímání krás zimní přírody i vánočních výzdob. Mám to moc ráda, ačkoli je dlouhá tma a málo světla. Ale už se to klopí na druhou stranu, takže hlavu pozvedám a těším se na sluníčko a prodlužování dne.

Se zvířaty jsem si rozuměla od malička. Dokonce mnohdy lépe než s lidmi. Doma mi pejsek nebyl dovolen. Trávila jsem spoustu času s křížencem Bobem od sousedů. Venčila jsem ho, cvičila a učila se od něj jeho empatii. V roce 2009 jsem se rozhodla pořídit si vlastního hlídače a nikdy jsem nelitovala. Dína byla skvělý parťák.

Kdo mě zná, dal si se mnou čaj, ví, že miluju přírodu celou i rostliny. Pěstuju si nejrůznější bylinky a v květnu se vydávám sbírat ty divoké, aby doplnily můj domácí lahodný relaxační čajíček. Základ tvoří meduňka a na ovonění máta, levandule, dobromysl apod. Na obrázku však žádná léčivka není. Vyfotila jsem ji při naši expedici po Skotsku, 3 m...

Jakmile jsem zahlédla výhodné letenky, začala jsem expedici plánovat. Dala jsem si závazek, že chci objet celé Skotsko a vykoupat se na každé jeho straně v moři. Podle toho vypadala trasa a ubytování.