Jsem učitelka každým coulem

Moje životní nasměrování je především učitelování. Těší mě hledání cest k osvojování si dovedností dětí. K úspěšné kantořině mi pomáhají nové vědomosti z oblasti neurovědy jako je fungování mozku, potřeby jednotlivých typů osobnosti i učební styly a mnoho dalšího. Těžce snáším koukat na pokřivená záda dětí, které neusedí v lavicích. Proto střídám činnosti, aby nebyly stále jen v sedě na židli. Taky se ráda chodím učit s dětmi ven. Je to přirozené prostředí a hlavně přispívá ke zdraví.  

Baví mě práce s dětským kolektivem. Ranní kruh, ve kterém sdílíme nejrůznější zkušenosti, se stal nedílnou součástí školního dne. Komunitní kruh nám zase pomáhá nastavovat bezpečné prostředí pro všechny děti a respektovat se navzájem. Respektu a nenásilné komunikaci mě také nikdo ve škole neučil a já jako introvert neumím komunikovat konflikty. Jednodušší je pro mě trpět, mlčet, ale to mi zase nedovolí moje vnitřní prostředí bažící po harmonii, spravedlnosti a souladu s mým nitrem. Takže to dopadá často tak, že se ozvu velmi neohrabaně a nemám z toho dobrý pocit. Proto se ji učím spolu s dětmi. 

Na základní škole by se měly především stavět základy pro život. Jsou to opravdu ale témata a dovednosti, které učíme?